Když mladý Napoleon Bonaparte potkal v pařížském salonu Josefínu, bláznivě se do ní zamiloval a vzal si ji. Později, jako nejmocnější vládce Evropy, ji ale zavrhl ve prospěch rakouské princezny.

Poslední léta svého života pobývala Josefína na zámečku Malmaison nedaleko Paříže. Zde nechala vybudovat fascinující růžovou zahradu. Na Malmaisonu se jí podařilo soustředit na 250 odrůd těchto květin. Zámek se stal centrem umělců, botaniků a šlechtitelů rostlin. Zde také v roce 1814 nečekaně zemřela, ve věku 50 let, v době Napoleonova vyhnanství na Elbě. Na jejím pohřbu byla přítomna snad celá Francie, poslední poctu bývalé francouské císařovně vzdali i někteří vítězové nad Napoleonem. Jen on jediný neměl tušení o smrti milované ženy.

Je již dávno ve vyhnanství na ostrově svatá Helena, když si Napoleon Bonaparte píše do deníku tato slova: ,,Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval,”. Přitom je s ní už dávno rozvedený, dokonce na vlastní žádost a ona je v tu dobu již několik let mrtvá. Ale jemu se náhle vrací na mysl ta šťastná léta, kdy Josefínu miloval … vášnivě a oddaně. Dokonce i na bitevním poli na ni myslel, její dopisy nosil v záňadří své uniformy.