Odalisky byly otrokyně v sultánově paláci v osmanské říši, které sloužily sultánovým ženám. Také pro sultána tančily nebo hrály na hudební nástroje. A pokud byla odaliska mimořádně krásná a porodila sultánovi syna, mohla se také stát jednou ze sultánových žen.

Tajemství této svůdně elegantní vůně se ukrývá v jejím složení. Je to mix jiskřivého květu pomerančovníku a hřejivé vanilky. Hloubku jí dodává směs dřevěné kůry a divokého jalovce.

V 19. století byly odalisky oblíbeným tématem obrazů evropských malířů. V jejich romantických představách byly obvykle zobrazovány jako mladé polonahé krásky ležící na polštářích nebo tančící břišní tanec.

Osmanská říše je už téměř 100 let minulostí, tajemný východ má ale stále mnoho jedinečných tradic a zákonů tak odlišných od evropských. Pouhá skutečnost, že vládce měl obrovský harém, jehož obyvateli mohly být současně tisíce dívek a žen různého věku a národností, stále vzbuzuje zvědavost a kontroverze … ale i touhu dozvědět se víc a porozumět.